Angelo - mix :)

26. června 2009 v 21:50 | A.K.Angel |  Angelo 13 - 16 let
chjo.. lidi taky chci takový háro xDD
 

Paddy v culíku xD

22. února 2009 v 11:04 | A.K.Angel |  Paddy 14 - 17 let











kellyboys

Christmas for all x)

22. prosince 2008 v 11:54 | A.K.Angel |  Fotky Kelly Family
Takový souhrn Vánočních obrázků :) ..Vše z kellyboys ;-)

 


Angelo

16. listopadu 2008 v 14:42 | A.K.Angel |  Angelo 8 - 12 let
kellyboys

Nice Key to my heart

12. října 2008 v 18:40 | A.K.Angel |  ->>> Videos

Best anims

12. října 2008 v 18:19 | A.K.Angel |  ->>> Grafika





















Díl 4. - 2.část

10. října 2008 v 18:09 | Od Mišule |  Zápisky z deníku neznáme Silvy S.
I really love you I really love you
I really love you again
I really love you I really love you
I really love you again
I really love you I really love you
I really love you again
I really love you I really love you
I love you more than a friend

Won´t you be so kind
Won´t you be so kind

Como un hermano como un hermana
Mi companiera mi amor
Te necesito te quiero tanto
Quiero sentir tu calor

She´s to me so kind
Like a candlelight


With so much light to find
I want you by my side

You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love

I really love you I really love you
I really love you again
I really love you I really love you
I love you more than a friend

Como una cancion
Que llega al corazon
Como una bella flor
Mi companiera y mi amor

You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love

She´s to me so kind
Like a candlelight
With so much light to find
I want you by my side

You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love
You, you got me starving
For your love, your love


Slyším, že se Patrickovi třese hlas. Rve mi to srdce, ale nemůžu nic dělat. Vrátím se tedy zpátky do obýváku. Sfouknu svíčky a sbalím si věci. Mám v plánu jít nahoru do pokoje, snad to všechno zaspím. Jenže v chatě je hrozná tma a teď už i ticho, jelikož hudba přestala hrát. Jdu opatrně po schodech a zamířím směrem k pokoji ve kterém jsem se dneska odpoledne převlékala. Bohužel se to v té tmě špatně odhaduje, takže vlezu do prvního pokoje, který najdu. Všude je tma a ticho. Pomalu se přibližuju k velkému oknu, kterým dovnitř proniká měsíční světlo. Vzpomenu si na náš dům a na pohled z mého okna, odkud mám překrásný výhled na řeku. Stále nemůžu spustit zrak z toho okna a potichu si začnu broukat…hm..hm…la la la hmm hmm…najednou mě začínají napadat slova…a aniž bych znala noty nebo cokoli podobného začnu si prozpěvovat.


I look around me
I´m not the only
Hungry for the love
My heart needs to find
But I´ve learned now
You have to want to
Find yourself inside to carry on

Oh it hurts to love sometimes
Oh it hurts to love someone
Yes it hurts to loose sometimes
Oh it hurts to loose someone

So many hearts are broken
So unnecessarily
And I´m afraid to fail
Again and again
I keep on fighting babe
To learn to love mysem like a child

Oh it hurts to love sometimes
Oh it hurts to love someone
Yes it hurts to loose sometimes
Oh it hurts to loose someone

I´m gonna scream this paid on out loud
I´m gonna run I´m gonna free mysem and fly
Just like a baby birds first flight
I will fail but I´ll pick mysem up
And head to the sky

Oh it hurts to love sometimes
Oh it hurts to love someone
Yes it hurts to loose sometimes
Oh it hurts to loose someone

It´s all inside of you
It´s all inside of me
It´s all inside of everytthing
You will see


"To bylo o tobě?" ozve se za mnou. Hrozně se leknu. "Co…co …co tady děláš?"
"Co já tady dělám? Ty mi vlezeš do pokoje a ptáš se co tady dělám?" z jeho hlasu cítím povýšenost a možná i trochu nenávisti. "Promiň…je tady všude hrozná tma. Neboj, hned vypadnu."
"Ne. Půjdu já. Vidím, že se ti tenhle pokoj líbí, ale stále jsi mi neodpověděla. Byla ta píseň o tobě?"
"Není to jedno o kom ta píseň byla? Už je to pryč."
"Jak myslíš!" zvedne se z postele a jde ke dveřím. "Dobrou noc." Zamumlá a už sahá po klice. V tom si uvědomím, že pokud ne teď tak nikdy.
"Neodcházej. Ne teď, ne takhle." V hlase mám nervozitu, jako vždycky, když chci udělat něco neobvyklého.
Uslyším za sebou Patrickovy kroky. Jde tiše, jako kočka až příjde ke mně. Dívám se zrovna okna na měsíc, když vtom ucítím Patrickův dech na svém krku a jeho ruce obejmou můj pas. "Proč mi tohle děláš?"zašeptá mi do ucha a něžně začne líbat můj krk. Naskakuje mi husí kůže a nervozita mi znemožnila jakýkoli pohyb. Cítím, že není úniku. V jeho náručí je však bezpečno, takže nemám potřebu někam utíkat. Pomalu mi začne rozepínat zip na bílých šatech, které mi vybral pro půlhodinové hraní golfu.
Teď už se i já začínám zapojovat do téhle hry. Obrátím se k němu a také ho začnu zbavovat jeho přebytečných svršků. Bez větších potíží rozepnu jeho košili, když se dotknu jeho těla ucítím, jak se chvěje a doslova hoří. Oplácím mu jeho vášnivé polibky a snažím se rozepnout i jeho rifle. Tohle mi však nedovolí. Zaplaví mě další vlnou vášnivých polibků a pomalu odvede až k posteli, kde se zastavím. Opatrně mě položí a přitom konečně rozepne můj zip na šatech. Jeho rty chtějí poznávat celé mé tělo, kousek po kousku. Sundá ze mě šaty a odhodí je neznámo kam. Zůstanu tam ležet jen tak ve spodním prádle. Vím, že to chceme oba, ale stále se trochu bojím. Můj strach však netrvá dlouho. Při každém jeho dotyku a polibku, mi naskakuje znova a znova husí kůže, ale všechny tyhle něžnosti se mi hrozně moc líbí. Svleču z něj košili, která stejně jako mé šaty skončí někde na podlaze. Teď už nám nic nezabrání v tom, udělat to co oba tak moc chceme. Stále se líbáme, Patrick mě hladí po vlasech, ale pak začne postupovat rukou směrem dolů. V břiše se mi najednou začíná objevovat roj motýlů, kteří zapříčiňují to, že se mi prudce zvedá tep a zrychluje dech. Pomalu sjíždí prstem po mých rtech, přejíždí přes krk a míří k ňadrům, nepřestává však laskat mé rty, těmi svými. Hladím ho po vlasech a v jeho náručí pomalu začínám tát. Cítím jeho překrásnou vůni a slyším zrychlený tlukot jeho srdce. Začnu s rozepínáním jeho kalhot s čímž mi velmi ochotně pomáhá. Opět mě začíná hladit a líbat, jenže teď je to všechno už mnohem intenzivnější. Zbývají už jen poslední kousky oblečení a pak už tady před sebou budeme ležet úplně nazí. Stejně tak jako Adam a Eva v ráji. On však v téhle chvíli velmi znervóznil. Možná bych si toho ani nevšimla, kdyby se mě velmi roztřeseným hlasem nezeptal. "Můžu?" a na popud mé polibkové odpovědi mi sundal i poslední kousek mých šatů. Teď už jsem jeho tělo cítila úplně všude, stejně tak jako jeho vlasy, které mě lechtaly na prsou. Můj klid byl opět nahrazen nervozitou, která však netrvala dlouho. Velmi brzy ji totiž vystřídal smích. "Co je? Co se děje?" zeptal se Patrick, který byl zjevně velmi zaskočený mou reakcí. "Nic. Jen, že mi to připadá, jako bych byla v posteli s holkou." Tohle Patricka hodně naštvalo. Sedl si na postel a jen tiše zíral do tmy. Došlo mi, že tentokrát nebyla má poznámka právě vhodná. Pomalu začal něco hledat na stole, rozsvítil svíčku a sebral ze země svoji košili, kterou si znovu začal oblékat. "Promiň, asi bych měl jít. Nebyl to zrovna nejlepší nápad, abych tady zůstala." Až teprve teď jsem si uvědomila jak to všechno hnulo Patrickovým EGEM a ani mi nedošlo, že bych o něj mohla přijít. "Ne Patricku počkej. Omlouvám se za tuhle nemístnou poznámku, nedošlo mi, jak moc tě tím můžu ranit. Nebyl v tom zlý úmysl, jen jsem prostě nějak chtěla zlehčit celou tuhle situaci. Vím, že jsem blbá, jenže ty bys byl první kluk se kterým bych….." ani to všechno nedořeknu, otočím se k němu zády a začnu tiše vzlykat. Patrick se na posteli otočil a objal mě. "No tak…neplač. Já…já to nevěděl, že jsi ještě s nikým…." Setřel mi z tváře slzu, pohladil po vlasech a zašeptal: " Se mnou se ničeho nemusíš bát!" po těchto slovech následovaly sladké polibky. Něžné a upřímné, žádná lež, žádná přetvářka. Cítíla jsem se krásně. Přišlo mi, že Pat políbil každý kousek mého hříšného těla, které chtělo být v tuto chvíli jen jeho. Líbal mě a hladil tak něžně, jako bych byla bytostí, jenž se každým okamžikem může rozplynout. Otočím se tedy opět k němu. Pokouším se splácet všechny jeho polibky a dotyky těmi svými, leč marně. Netrvalo a sundala jsem zněj i poslední dva kousky jeho oblečení, které na sobě ještě stále měl. Dlouze a vášnivě, ale přitom i velmi něžně se proplétaly naše polibky a dotyky, jejichž průchodu na povrch se ani jeden z nás nebránil. Bylo to tak krásné a nepopsatelné. Všechno mělo přesný čas a důvod. Nakonec po nekonečné smršti našich vzájemných citů, přišla chvíle pravdy. Oba jsme cítili, že se ten okamžik blíží, jenže nebylo možné jej předem nějak naplánovat. Najednou ta touha vycházela z nás obou tak silně, že nebylo možné odolat. Patrick na malou chvíli přestal mé tělo zaplavovat rozkoší, jenž ve mně vzbuzovaly jeho pohlazení a dlouhé polibky. Když jsem otevřela oči, abych zjistila proč mé tělo takhle trápí, spatřila jsem, že si mě pozorně prohlíží. Všude kolem byla tma, jen svíčka, kterou Pat zapálil osvětlovala nepatrným plamínkem místnost. V tomto slabém světle byl ještě krásnější než kdy předtím. V jeho vlasech se odráželo světlo svíce a dělalo tak z něj naprosto dokonalého člověk, ba dokonce anděla. Chvíli mě tak mlčky pozoroval a pak tiše zašeptal : "Jsi nádherná, na tyhle chvíle nikdy v životě nezapomenu. Hrozně moc tě miluju."
"Já tebe taky Patricku." Odvětila jsem. Tohle byla asi ta správná chvíle a ta pravá příčina k tomu co následovalo. Najednou všechny zábrany opadly a já cítila jak do mě Patrick pomalu vniká. Ucítila jsem krátkou bolest, ale skoro vůbec ji nevnímala. Veškeré mé soustředění směřovalo jen na Patricka. V tu chvíli se z nás dvou stal jeden a jeho polibky tomu dokonale nasvědčovaly. Naše hra byla čím dále tím víc vášnivější a vášnivější. Jeho dotyky a pohlazení mě začaly přivádět k šílenství a zvyšovaly mi adrenalin v krvi. Posledním velkým důvodem k výbuchu sopky byl ten, nevím jak to popsat, slastný pocit, který jsem začala pociťovat a který vycházel jakoby z mého nitra a šířil se od mé pánve do celého těla. Bylo to něco tak nádherného, co se slovy ani nedá vyjádřit. Najednou se tento pocit přenesl ještě do vyšších sfér a já ucítila zvláštní teplo a velmi silné stahy. Tenhle krásný pocit musím ventilovat ven a proto začnu tiše sténat. Pat se na mě podívá a krásně se zasměje. "Miluju tě." zašeptá. Napadá mě, že podobné pocity měl v té chvíli i Patrick, který totiž stejně jako já chvílemi neunesl tu rozkoš a také začal sténat. Bylo to úžasné. Po tom všem si Patrick lehl vedle mě a hladil po vlasech. Plna euforie a nadšení jsem si mu lehla do náruče. Slyšela jsem jeho zrychlený dech i tlukot srdce. Zkrátka mi bylo dobře a cítila jsem se šťastná. Pat mi ještě šeptal do ucha nějaká sladká slovíčka a líbal mě na vlasy, ale já byla tak vyčerpaná, že jsem pomalu začala usínat. Cítit jeho přítomnost a vůni byla ta nejlepší vstupenka do říše snů.

Díl 4. - 1.část

10. října 2008 v 17:16 | Od Mišule |  Zápisky z deníku neznáme Silvy S.

Neděle 6.7.
Dnes ráno po probuzení mi hlavou znovu běžel ten včerejšek. Nechtělo se mi vstát z postele, ale když se od dveří ozval zvonek bylo to nutné.Rychle jsem vylezla a snažila se co nejrychleji obléci. Sotva se mi podařilo na sebe nasoukat tričko, ozvalo se zabušení na dveře mého pokoje a následovala citace:
"Vstávej ospalče, den již je, slunce na obzoru tancuje." Tahle věta mě po ránu potěšila, ale trochu jsem se bála setkání s Angelem.Podařilo se mi doobléknout, učesat a pak už se mohlo vyrazit do kuchyně,abych přivítala návštěvu.Po otevření dveří na mě čekalo další milé překvapení. U stolu seděl Patrick a v ruce měl rudou růži. Ihned vstal a přišel ke mně. Znova mě chytil za ruku a mnou opět projel ten pocit jako včera. Patrick na nic nečekal, políbil mi ruku a podával růži.
"Ta je pro mě?" překvapeně jsem se zeptala.
"Ano. Krásná květina pro krásnou dívku."
"Já si ji, ale nezasloužím…"
"Ty si ji rozhodně zasloužíš, kdybych mohl nosil bych ti růže každý den."
"To bys brzy přišel na mizinu."
"Kvůli tobě bych to klidně podstoupil." Usmál se na mě a svou odpovědí mě totálně odzbrojil. Hlavou mi projelo "Kde je Angelo?"nebylo by mi sice dvakrát příjemné se s ním dneska potkat, ale zarazilo mě, že tady nebyl.
"Kde je Angelo?" zeptala jsem se tiše.
"Pustil mě do bytu a pak někam odešel."
"Aha? No nic, tak ho nepozdravím."
"Půjdeme?" zeptal se Patrick.
"Jo, Jo jasně jen si dám tu růžičku do vázy."
Rozjela jsem tedy pátrání po váze, ale bylo neúspěšné. Nakonec mi nezbylo než vytáhnout z kuchyňské linky skleničku a tu chudinku dát do ní.
"Kira nedostává květiny?"
"To nevím proč?"
"Není tady žádná váza ani nic tomu podobné.."
"Nevím, ale to teď není podstatné. Tak pojď už!" urgoval Patrick. "Jo, jo už…nebuď tak netrpělivý." Jenže Patrick byl, chytil mě za ruku a táhl pryč z Angelova bytu. Venku už čekalo jeho auto. Patrick mi jako správný gentleman otevřel dveře a pomohl mi nastoupit. Pak je za mnou opatrně zabouchl, obešel auto a sedl si na sedadlo vedle mě. Podíval se těma jeho psíma očima a sametovým hlasem řekl: "Tak kam to bude?"
"Nevím, Kolín je krásné město, ale pro mě úplně neznámé. Takže jestli máš nějaký návrh co bych měla vidět tak sem s ním?"
"Hraješ ráda golf?"
"Hm…golf? Tak ten jsem ještě nikdy nehrála!"
"Super. Tak to je nejlepší doba s tím začít."
"Nejsem si jistá jestli je to ten nejlepší nápad."
"Neboj, bude se to líbit a navíc, člověk se musí stále učit nové věci." Patrick ani nečekal na mou odpověď a auto se rychle rozjelo. Zapnul rádio z něhož se ozval nějaký mužský hlas. "Love generations" se už 4 týdny drží na prvních příčkách hitparády a navíc právě chystají své nové CD a plánují velké evropské turné." Pat rychle rádio zase vypnul. "Ach jo. Ty média mě jednou zničí."
"Já myslela, že se ti ta sláva líbí?Vypadalo to, že si to všechno hrozně moc užíváš?"
"Jasně,mám to rád, ale někdy to až moc přehánějí. Je to pořád stejné, rozhovory, různé show, focení, hudební pořady a tak stále dokola. Někdy bych si nejraději nechal udělat plastiku obličeje, aby mě nikdo nepoznal."
Musela jsem se začít smát, protože představa Patricka s novým obličejem mi přišla velmi komická.Když mě ten smích konečně přešel zeptala jsem se ho:
"Sláva je asi velmi těžká co?"
"Jak se to vezme….mám všechno co jsem si kdy mohl přát, každý mě zná, jsem velmi oblíbený, ale někdy bych se nejraději odstěhoval někam na venkov, kde bych nic z toho neměl. Občas mám pocit, že celá sláva je jako domeček z karet. Bojíš se, že se každou chvíli může sesypat.Víš, někdy mám pocit,že jsem na to všechno sám a že na mě nikomu nezáleží."
Při těchto slovech jsem v jeho očích poprvé uviděla tu bezmocnost. Nemohl s tím nic dělat, byl prostě slavný a já mu tak chtěla pomoct. Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo chytnout ho za ruku a říct:
"Nejsi sám, jsem tady přece já."
Patrick se na mě podíval a usmál se.
"Jsi blázen,vůbec mě neznáš."
"Jo já vím, ale tohle bláznovství se mi líbí."
Zbytek cesty jsme si povídali a já ho stále držela za ruku. Asi po hodině naše cestování konečně skončilo. Auto zastavilo u malého, ale velmi pěkného venkovského domku, který byl velmi daleko za městem. Vystoupili jsme a vydali se dovnitř.Prohlídka tohoto domu se pro mě stala pohádkou. Všechno kolem bylo dřevěné, vonělo svobodou a krásou života. Pohled z okna okouzlil nejen mé oči, ale také velmi potěšil moje srdce. Venku před srubem se rozprostíralo velké jezero a všude okolo rostly stromy. Vypadalo to jako na pohledu, který mi minulý rok přivezla moje kamarádka z Kanady. Lesy, jezera a dřevěné sruby, jež zdobily pohled vypadaly přesně jako to, co jsem právě před sebou viděla. Patrick si asi všiml mého zájmu o zdejší krajinu. Přistoupil potichu zezadu ke mně a do ucha mi zašeptal :
" Krása co?"
"Ano je to nádhera."
"Nechtěla by ses jít projít po okolí? Ten golf může počkat." "Jo to bych hrozně ráda. A nebudeš se zlobit?"
"Proč bych se měl zlobit?"
"No přijeli jsme se sem kvůli golfu, a ne kvůli procházce." "S tebou budu dělat cokoli rád. Je jedno jestli hrát golf nebo se procházet."
V tu chvíli se otočím abych Patricka potěšila svým úsměve, jenže nějak jsem si otočku nepropočítala a skončila v jeho náručí. "Aby sis neublížila!" zahlásil, když mě letu zachytil. "Tohle děláš často?"
"Nevím co máš na mysli?"
"No, že vrháš chlapům do náruče?"
"Jo pokaždé, když jsem o samotě s nějakým pořádným chlapem. Ale tady žádného takového nevidím." Zavtipkuju a šibalsky se usměju.
"Myslíš, že já nejsem chlap?"
"Nevím. Víc než klukovi se podobáš dívce." Zase se pokusím o úsměv.
"Tohle si o mě opravdu myslíš?" než si stačím uvědomit co vlastně řekl, přitáhl si mě k sobě a upřeně se mi zadíval do očí. Celým tělem mi najednou projel zvláštní pocit. Jako kdybych byla napojená na elektrický zdroj, který mě nabíjí. Ještě chvíli si mě takhle prohlížel a pak mě začal líbat. Ale nebyla to taková ta obyčejná přátelská pusa, ale velmi vášnivý polibek, při kterém jsem mu přímo roztávala v náručí. Stáli jsme naproti sobě a líbali se. Nešlo mi to do hlavy, znám ho ani ne dva dny a už nedokážu ovládat své city.Vyděsilo mě to a proto ho přestanu líbat a uhnu pohledem.
"Copak se stalo? Udělal jsem něco špatně?"
"Ne to ne, ty s tím nemáš nic společného. To já. Nejsem zvyklá, aby mě skoro neznámý kluk líbal. Když se mi to stalo naposledy vrazila jsem mu facku."
Wow takže to byla vlastně klika,že jsi mi taky jednu nevěnovala co?
No víš, usměju se mám teď chaos ve svých citech nezlob se.
"To nevadí. Není proč se zlobit. Nechceš se jít projít nebo si zahrát golf?"
"Myslím, že ten golf by nebyl k zahození."
"Tak tady chviličku počkej." Řekl a odešel. Měla jsem tedy trochu času prohlédnout si pořádně obývací pokoj. Asi za 5 minut se Patrick vrátil zpět a v ruce měl "golfistický batoh" s holemi a ve druhé držel nějaké oblečení. "Co to má být?" zeptala jsem se.
"Tohle?" zvedl ruku s oblečením.
"To je tvé golfistické oblečení. V tom co máš na sobě nemůžeš hrát."
"Doufám, že to nebude malé?"
"Neměj obavy, určitě ti padnou jako ulité! Takže šupem nahoru do pokoje a převlékat.
"Rozkaz generále, už mizím." Příjdu tedy nahoru do pokoje abych si zkusila model, který pro mě Patrick vybral. Na pohled mi připadá malý, ale když si jej obléknu je akorát. Když jsem se vrátila zpátky do obýváku seděl Pat na pohovce zády ke mně. Potichu příjdu až k němu: "Teď prosím bez jakýchkoli poznámek ano?" Pat se otočil a dlouho na mě zíral: " Je to dokonalé. Vypadáš jako opravdová golfistka , i když já vlastně žádnou osobně neznám." Zasmál se a pomalu vstal. Teď přišel smích na mě. Když vidím co má na sobě oblečeného nemůžu se udržet. "Čemu se směješ?" zeptal se. "Chceš slyšet pravdu?"
"No samozřejmě že chci!"
"Ty tvoje kalhoty vypadají srandovně. Jsou hrozně volné a ty nepřirozeně vyhublý, takže na tobě vysí jako na ramínku." "No co už! Jdeme?"
"Samozřejmě…jen si připadám jako bych šla ven s anorektičkou a ne s pořádným chlapem." Pat si dal na záda golfový batoh a vyšli jsme vstříc dobrodružství. Asi za 20 minut dorazilo naše procesí na plácek kousek za chatou. Patrick vybalil hole, míčky a nevím co všechno ještě a jednu z holí mi podal : "Tak a teď se naučíme správně odpalovat." Řekl když ke mně přicházel.: "Stůj rovně!" poučoval, když si mi stoupl za mě.
"Uvolni se…je to jako když padáš. Nesmíš se vzpírat poddej se tomu." Šeptal mi do ucha a přitom pevně drželo mou ruku na golfové holi. Byla jsem čím dál víc nervózní. Znervózňovalo mě snad úplně všechno. Jeho zastřený hlas, letmé dotyky, kořeněná vůně, kterou tak krásně voněl ale i jeho dech, jenž dopadal zezadu na můj krk. Tohle se nedalo vydržet. Nohy se mi klepaly, ale nedávala jsem na sobě nic znát. "Musím být statečná. Nesmím mu dovolit aby mi popletl hlavu." Říkám si v hlavě. Bohužel už bylo asi pozdě. Mezi tím, kdy mi tohle všechno probíhalo hlavou odpálím svůj první míček. "Šikulka. No vidíš…jak ti to jde. Chtělo by to další odpal." Řekl a bez varování si za mě znovu stoupl. Teď je moje nervozita ještě větší. "Znovu se uvolni a sleduj jen cíl…" ozve se za mnou. Snažím se uklidnit a soustředit na hru, ale nemůžu. Ne s ním. Ve chvíli kdy sama sebe přemlouvám, abych to ještě nějakou dobu vydržela, začne mě Patrick líbat na krku. Přestávám vnímat všechno kolem a jen se oddávám jeho polibkům, které přivádějí k šílenství. Vychutnávám si každý s velkým prožitkem. Pomalu se k němu otočím a také zapojím svou touho po tom ochutnat jeho rty. A vnímám už jen jeho polibky. Líbali jsme se stále vášnivěji. Patrick mě objal a něžně hladil po vlasech a tváři. Bylo vidět, že i on si každý polibek vychutnává tak, jako by měl být poslední. Jeho dotyky zaplavovaly mé tělo rozkoší a přitom i velkou nervozitou z toho co bude. Za malou chvíli tohle všechno přestalo. Pat všeho nechal a jen se mi díval do očí stejně tak jako já jemu. V těch dvou modrých studánkách byla zřetelná otázka, kterou mi chtěl položit, ale asi měl obavy z toho co řeknu. "Chceš mě?" Tohle v nich bylo napsáno.Možná právě kvůli obavám z mé reakce na jeho dotaz mě přestal líbat a beze slova si prohlížel mou maličkost, která stála naproti něj a ve které teď probíhal ukrutný boj hormonů, rozumu a srdce. To co se dělo uvnitř mě by se dalo nazvat 3. světovou válkou. Takový krutý boj to byl. Já sama moc dobře nevěděla co chci a proto nebylo možné cokoli udělat. Bylo mi jasné, že city, jenž k němu chovám nejsou čistě jen přátelské, ale taky jsem měla obavu z toho co by tom všem mohlo přijít. Ta vlna nevraživosti mezi Patrickem a Angelem to jsem vážně nemohla připustit, jelikož je oba mám strašně moc ráda. Jenže bohužel nemám tak docela jasno, kterého víc. Proto nebylo možné cokoli udělat. Pat to asi nepochopil, ještě chvíli tam totiž stál, pak se otočil, vzal batoh a odcházel směrem k chatě. Dívala jsem se jak odchází a přitom přemýšlela co mám dělat. Nevím jak dlouho to trvalo, ale čas mezi tím velmi rychle běžel. Došlo mi, že pokud odtud dnes odejdu bez toho aniž abychom si řekli co k sobě cítíme. Už nikdy nemusíme podobnou příležitost Ještě dlouhou dobu jsem seděla na louce a přemýšlela nad tím co mám udělat. Hlavou se mi neustále honilo jen jedno "Proč já? Proč právě já, která není ani trochu hezká?" Připadalo mi to jako ironie osudu, jemuž se evidentně líbilo si ze mě utahovat. Oba kluci byli skvělí a já je měla oba velice ráda, ale jak se sakra rozhodnout? Angelo je kluk se kterým je neustále zábava a který dokáže každou dívku potěšit, ale Pat je ten před nímž se mi kolena roztřesou jako před písemkou z češtiny. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na mínusy. Angee má přítelkyni, což je velké mínus a Pat? U něj se mi podařilo nalézt jen jediné a to, že je bratr kluka, jenž mě u sebe nechal zadarmo bydlet a chová se ke mně jako k princezně. A teď si vyberte. Tohle se mi ještě v životě nepotkalo. Kluci se o mě nikdy moc nezajímali a teď o mě stojí dokonce dva a k tomu všemu je můžu nazvat celebritami. Zadívám se do červenajícího slunce, které pomalu putuje za obzor aby se uložilo ke spánku a v tom si vzpomenu na kartářku, která mi kdysi řekla, že osud si s námi dělá co chce a my tomu máme jen přihlížet a nijak se tím nezatěžovat. A tak to taky udělám. Ještě naposledy se mé oči zadívají do hořícího slunce a poté už se odeberu k chatě. Když vejdu, uvidím zadívám se na Patricka, jenž sedí tiše u stolu a zírá do zdi. Potichu příjdu až k němu a do ucha mu zašeptám "Patricku já….já.." než stačím vyslovit myšlenku, nad kterou se mi dařilo přemýšlet přes hodinu a půl jak zjistím při pohledu na nástěnné hodiny, Patrick mě přeruší: " Ne Silvo. Nic mi nemusíš říkat a ani vysvětlovat. Já to všechno pochopil. Možná trochu pozdě, ale lepší teď než nikdy. Můj bratr byl vždy ten lepší a nikdy se to nezmění. Nevím co se to se mnou stalo, ale od chvíle kdy tě mé oči prvně spatřili vím, že ty jsi ta kterou celý život hledám a pro níž byly napsány všechny mé songy. Ale teprve teď po mnoha dlouhých letech samoty a prázdnoty jsem ji konečně našel. Jenže můj bratr se bohužel zase objevil dřív než já. Jen jedno mi prosím dovol říct…..Stále jsem si naivně myslel, že když já našel v tobě holku se kterou bych chtěl strávit zbytek svého života, tak i ty bys třeba někdy ke mně mohla něco zacítit a pak se možná též zamilovat stejně tak jako se to stalo u mě v prvním okamžiku, kdy mi bůh dal tu čest tě poznat.Za což mu budu na věky vděčný. I když tě nikdy nebudu mít u sebe a nedostanu příležitost ukázat ti jak velká láska vzplanula v mém srdci budu tě vždycky milovat." Po těchto slovech, kdy se mi do očí draly slzy a zároveň mi tuhla krev v žilách, rychle vstal a utekl dveřmi někam do tmy. Zůstala jsem tam stát jako opařená. Všechno co mi řekl mi najednou připadalo jako sen, bylo mi však jasné že to není jen iluze, ale skvělá realita. Doposud si ze mě kluci dělali jen legraci a teď? Někdo mi vyzná lásku tím nejkrásnějším možným způsobem a já ho nechám odejít. Bez váhání tedy vyběhnu ze dveří i když nemám ani páru kde by mohl být. Navíc je venku už tma. Jen hvězdy a měsíc jsou nakloněny lásce a osvětlují krajinu všude kolem. Když vyběhnu ze dveří zastavím se. Patrick sedí na kopci a pozoruje velký bílý měsíc, který se vznáší nad krajinou a je stejně jako Patrick naplněn nadějí a láskou. Pomalu tedy příjdu k těm dvěma měšcům a posadím se k nim. Oba pozorujeme měsíc a tiše vedle sebe trpíme. Po chvíli se na mě Pat opět podívá a z jeho úst výjde zkroušená otázka. "Proč jsi tady…? Já myslel, že ti stačilo to co jsem ti řekl uvnitř?"
Já se na něj taky podívám. "Víš, já jsem v některých věcech neodbytná. Sedím tady, protože si myslím, že nemáš pravdu…,teda aspoň ne ve všem. Musím sice uznat tu Angelovu neustálou popularitu a to jak skvěle umí balit holky, jenže ty máš daleko víc předností, které jsou mnohem důležitější." Můj protivník jen zakroutil hlavou a pronesl "Připravila jsi si sice skvělý proslov, to je fakt, ale i kdyby tohle všechno přece jen byla pravda není mi to nic platné, jelikož ty jsi si už vybrala Angelovy přednosti. Zesmutní…..
"Myslíš si, že kdybych byla pevně rozhodnutá, že chci Angela seděla bych tady s tebou a snažila se vymyslet něco kloudného, abych tě rozveselila?"
"Tak proč jsi odpoledne nějak…nějak nedala najevo co cítíš a co chceš?"
"Protože jsem to nevěděla a ani teď to vlastně pořádně nevím. Ty i Angee máte všechno mnohem jednodušší než normální lidé. Můžete vybírat z miliónů holek, které by daly nevím co, aby vám dvěma mohly být nablízku, jenže u mě je to jiné. Mě kluci vždycky odmítali nebo si jen tak pohrávali, aby si zkrátili dlouhou chvíli, a proto mám teď strach. Strach z toho, že si ze mě zase jen někdo utahuje. Možná se mýlím, ale už to znova nechci zažít.
"Ale já si nehraju. Myslím to s tebou naprosto vážně."
"Jo jenže mám opravdu strach a navíc si to nechci rozházet ani s tebou a ani s Angelem, protože vy dva jste pro mě opravdu důležití."
"OK. Nebudu na tebe tlačit, ale kdykoli budeš potřebovat jsem tady pro tebe. Ano?" řekl mi a krásně se usmál. "Dnes je krásná noc. Co?"
"Ano to je. Jenže stále musím myslet na své kamarády a rodinu. Jak se mají, co dělají a jestli jsou v pořádku."
"Tenhle pocit znám, když jsem byl ještě menší taky mi přátelé hodně chyběli. Neustálé stěhování kamarádství moc neprospívá. A ta rodina….ta mi vlastně chybí dodnes, hlavně maminka. Jednou bych chtěl mít velkou rodinu. Hooodně dětí a skvělou ženu. Takovou jako byla moje maminka." Snažím se ho poslouchat, ale začínám se třepat zimou. "Je ti zima?"
"Ano trochu, ale to je v pořádku. Nikdy by mě nenapadlo, že se může v létě tak ochladit."
"Tady v Německu je možné úplně všechno to si pamatuj. A teď pojď půjdeme dovnitř ať mi tu neumrzneš."
Zvedli jsme se tedy a šli pomalu k chatě. "Chvíli tady počkej. Není tady zvedená elektřina…takže musím zapálit krb a svíčky." Vběhl do chaty a najednou se všude kolem rozhostilo naprosté ticho, které mě trochu děsilo. Po několika málo minutách se však opět z chaty ozval Patrickův hlas. "Můžeš." Mé kroky mě opatrně zavedli až do obývacího pokoje. Patrick seděl na pohovce a díval se do krbu v němž tiše praskalo dřevo.
Když tam tak stojíte, uvědomíte si, jak je život neskutečně krátký a strašně nespravedlivý. A v tu chvíli mi došlo, že ať se dnes v noci stane cokoli, nebudu toho nikdy litovat. "Co tam stojíš jak solný sloup. Pojď sem ať se trochu zahřeješ." Přistoupím tedy blíž a vidím, že má Patrick v očích slzy. "Patricku děje se něco?"
"Ano bohužel ano. Myslel jsem, že to bude snadné překousnout tvůj nezájem, jenže ono to nejde. Stále myslím na to proč nemůžu mít tvou náklonnost, proč nemůžu mít tvou lásku. Ale neumím najít odpověď a to mě hrozně trápí. Vždyť nejsem tak špatný člověk, tak mi řekni proč mě nechceš?"
"Já už ti to ale říkala. Není v tom nic osobního. Jsi skvělý kluk, kterého mám moc ráda, ale bojím se, že jestli získám tvojí lásku, ztratím Angelovo přátelství a to nechci. Promiň." Při těchto slovech je mi hrozně. Jak moc bych si přála, aby mě Patrick zase líbal, abych patřila jen jemu, ale nejde to. Chvíle, které jsme tam bok po boku trávili byly nepopsatelné. Ve vzduchu byla cítit vášeň, ale i smutek a naštvanost. Asi po půl hodině se Pat odebral do jednoho z pokojů se slovy: "Jdu nahoru. Padá na mě únava. Klidně tady seď, jen až půjdeš spát, zhasni svíčky." pak odešel. Podám si batoh a vytáhnu tebe deníčku, tebe do něhož chci psát všechno, co právě cítím a co se stalo. Vlastně ani nevím, proč si tě vlastně píšu, koho bude zajímat co se stalo jedné cvoklé puberťačce na jejím výletu v Německu. Ani mě nenapadlo, co dokáže jeden malý výlet do Německa. Od chvíle co jsem tady mám spoustu nových pocitů a představ, jenž dřív v mé hlavě nebyly. Když se tak dívám do krbu a promítám si, co všechno se dneska stalo a jak málo stačilo k tomu abych měla kluka snů. Začínám znova pociťovat samotu, kterou tak dobře znám z domova. Patrick je nahoře a už mě dnes asi nechce vidět. Najednou uslyším zhora zvuk kytary. Zaposlouchám se do melodie a okamžitě si tu píseň zamiluju. Je však beze slov, nebo aspoň žádné neslyším. Najednou však Patrick začne tiše zpívat. Pomalu vyjdu po schodech nahoru do patra a postavím se za jeho dveře. Naslouchám slovům té krásné písně.

Pad with Papa

27. září 2008 v 14:34 | A.K.Angel |  Paddy 1 - 7 let

Muhehehe

27. září 2008 v 14:34 | A.K.Angel |  Paddy 8 - 13 let

Kam dál