Březen 2008

Díl 3.

28. března 2008 v 21:03 | Od Mišule |  Zápisky z deníku neznáme Silvy S.
Sobota 5.7. 97
Dnes ráno jsem opět vstala poměrně brzy. Ale ještě dlouho jsem ležela v posteli, nechtěla se mi potkat hned po ránu Kiru s jejím kyselým úsměvem. Mohlo být tak půl deváté, když se s rachotem jako asi vždycky rozletěly dveře ložnice a z nich vyšla Kira a hned za ní i Angee. Mluvili spolu v kuchyni, ale má znalost němčiny nebyla tak dobrá abych to přeložila přes stěnu, ale očividně se hádali.Za chvíli konečně Kira odešla a já mohla v klidu vylést a nasnídat se bez toho abych pořád čekala kdy mi v zádech přistane dýka. Sotva se mi podařilo otevřít dveře bez toho aby zavrzaly "Už jsi vzhůru ospalče? Ozvalo se. Angee stál u stolu a ukazoval mi snídani, kterou dnes vytvořil speciálně pro mě."Jo tak nějak, ale potřebovala bych pořádný kafe, abych se probrala." Všechno je nachystané jen se do toho pustit." řekl a naprázdno polkl. "Tak honem mám hlad." ještě ani nedomluvil a už seděl za stolem. "Je tady všechno co bys mohla mít ráda: vajíčka, slanina, topinky, máslo, džem a mnoho dálšího, bohužel, ale ty vaše pavučinky neumím." "Jaké pavučinky?" podivila jsem se. "No ty co jsi mi dělala včera na snídani." "Palačinky myslíš?" "Ano ty." "To nevadí, alespoň ochutnáv vaši tradiční snídani. "Ale ze všeho nejdřív bych tě poprosila o to kafe.?" "Jasně jaký piješ?" "Černý, hodně mléka a tři kostky cukru. Trochu si osladím život." "Ten život bych ti měl po včerejšku spíš osladit já....Promiň mi ten včerejšek já musel do studia a když jsem se ti večer přišel omluvit už jsi spala." "To je dobrý. Domů jsem trefila ikdyž s dvouhodinovým spožděním, ale dorazila a to je hlavní....Do jakého studia? Co vlastně děláš za práci? Nějak mi to vypadlo...." "Ne nic ti nevypadlo,prostě jen jsme o tom nemluvili. Já a moje rodina jsme dost známá pěvecká skupina. Možná jsi o nás někdy slyšela. Náš pseudonym je The Kelly Family." "Ano něco málo ano, ale nebyl čas se tím nějak podrobněji zabývat, ale moje kámošky vás poslouchají." "No a právě natáčíme nové CD a plánujeme světové turné.Jsme trochu ve skluzu a proto natáčíme kdy se dá.." "Tak to mě v životě nenapadlo, že bych se mohla někdy setkat s někým slavným a navíc bydlet u něj v bytě a vyjídat mu ledničku.Kde je to vaše studio, ve kterém natáčíte?" "Na našem zámku..." "Vy máte zámek?" "Ano, je vidět, že ty se o nás opravdu nezajímáš, protože tohle všechno naše fanynky ví....Ale je dobře, že nejsi jedna z nich...lezou mi na nervy...hlavně ty německé.Pořád chtějí podpisy, fotky a pořád nám lezou do soukromí je to strašné." "Nějak si to nedokážu představit." "Jo jde to těžko.." "Hele dneska zase pojedu na Gymnich nechtěla bys jet se mnou?" "Jestli by vám to nevadilo?" "Ne to určitě ne, mí sourozenci budou rádi.Odreagování jim určitě prospěje.." "Hele vaříte si tam?" "Jak kdy...buď si něco objednáme a nebo moje sestra něco na rychlo uvaří." "Co kdybychom jim tam přivezli něco na zub?" "Jak to myslíš?" "No,že bychom něco ukuchtili....?" "Nevím, když jsem já naposledy vařil, tak mě zapřísáhly abych to už nikdy nedělal." "Tak budu vařit já a ty mi pomůžeš co ty na to?" "Dobře" řekl a usmál se. Začaly přípravy oběda pro Kellyovic bandu. "Co to bude, až to bude? "Hm...palačinky plněné tvarohem a ovocem, ale tvaroh se mi někam stratil. Nemůžu ho nikde najít byl tady a najednou zmizel...." "No to bude asi tím, že ho držíš v ruce!" "Aha.... Vidíš skleróza postihuje i mladší ročníky.." zavtipkovala jsem, ale Angee nezůstal pozadu. "Bych neřekl skleróza spíš slepota. A já myslel, že já jsem slepej jako patrona, ale vidím, že ty jsi na tom ještě hůř. Řekl ironicky a zakřenil se při tom. "No jo no...tak jsem si ho nevšimla no. Podej mi mléko a nakrájej ovoce na malé kousky, ale dávej pozor na jahody, kloužou." chvíli bylo ticho. "Au svině jedny klouzaví." ozvalo se mi za zády. "Co proboha děláš?" "Já? Nic. Ale ty jahody se mě snaží zabít." "Prosim tě dej mi to..." rychle jsem to dokrájela smíchala s tvarohem a pak čekala až budou palačinky hotové. Asi za hodinku bylo všechno hotové. "Tak můžeme vyrazit." konstatovala jsem. Angee naložil palačinky do auta a vydali jsme se směrem k jeho rodině. Cesta ubíhala rychle ani nevím jak dlouho nám to trvalo než jsme se dostali k jejich zámku.Angee mi pořád něco povídal a já se skvěle bavila. "Pozor!" zakřičel. Lekla jsem se trhla sebou. "Co se děje?" "Nic, já jen, že už jsme tady.Tak aby si se stihla připravit na nejhorší." "Nech toho." "Jo dobře, ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval...." "Nekecej a jeď ať nevychladnou palačinky!" auto se tedy znovu rozjelo. Vjeli jsme bránou dovnitř a pokračovali stromovou alejí. Po chvíli auto zastavilo. "Tak tady to je." řekl. Vytáhl palačinky z auta a pak už jsme vešli do zámku. Ve velkém sále nikdo nebyl, což Angeeho zjevně nezaskočilo. "Určitě budou ve studiu!" prohodil a táhl mě po schodech někam dolů. "Kam to jdeme a co tam budume dělat?" zeptala jsem se. "No jdeme do sklepa, chci tě totiž znásilnit a vybral jsem si na to skvělý místo naše studio." zasmál se a zastavil u velkých dveří které dělily chodbu od velké místnosti, které říkali studio.Angee dveře rychle otevřel "Co tady děláte?" "Fuj si nás ale vylekal!" ozvalo se. "Jak to, že jsi přišel tak pozdě?" káral ho nějaký klučičí hlas. Stála jsem u pootevřených dveří, takže jsem nikoho neviděla a nikdo neviděl mě. "Oběd" odvětil Angee. "Ale nevařil jsi ho ty že ne?" "No částečně!" "Jak částečně?" diskutoval ten hlas s Angelem. "Počkejte někoho vám chci představit." Přišel ke mně chytil mou ruku. "Tak pojď chtěl bych tě představit mé rodině." řekl a vedl mě do studia, kde sedělo osm dospělých postav a vzadu si hrál malý chlapec. "To je Silva." představil mě a usmál se.V tom okamžiku se kolem mě utvořil dav lidí a jeden po druhém se mi začali představovat. "Já jsem Joey, Jimmy,...Patricie,...Maite,....Kathy,...Barby,....John,...."jako poslední ke mně přistoupil majitel toho hlasu,který mluvil prvně s Angelem. "Já jsem Patrick." řekl s úsměvem ten kluk. Ty hezký úsměvy mají asi v rodině pomyslela jsem si, ale hned mě tyhle myšlenky přešly. "Těší mě." to bylo to jediné co ze mě vylezlo. Chvíli jsme tam jen tak stály, ale já si najednou vzpomněla. "Angelo palačinky!" zakřičela jsem a všichni se na mě nechápavě podívali. "Jo,jo už to nesu!" najednou se před Kellyovic bandou objevil velký tác plný palačinek. Chvíli se na to nechápavě dívali, ale jako první se až po chvíli odvážila Maite. "Já si vezmu jo?" "Jasně to všechno je jen pro vás." Poté si dodali odvahy i ostatní členové rodiny. "Co to jo?" zeptala se Maite..." Palačinky." "Aha je to moc dobré." řekla a pustila se do další palačinky. Další půl hodinu bylo ve studiu ticho jako na hřbitově. Všichni se cpali palačinkami a mlčeli. Když byl tác prázdný Kellyovic banda si polehala a posedala kam se dalo a Joey jen zamumlal. "Holka znehybnila jsi nás! Kdo teď bude nahrávat?" "Na mě se nedívejte.Vařit umím, ale zpívat ne." V půl třetí se všichni konečně zvedli a začali zase nahrávat.Mě posadili do místnosti plné nějakých knoflíků,kontrolek a kabelů. "Odtud se to všechno řídí." vysvětloval mi Patrick,který seděl vedle mě. "One, two, three" ozvalo se a Angee začal bubunovat. Maite si odpočítávala takty aby trefila nástup a pak už se ozval její krásný hlas. Zpívala anglicky, což mi zrovna na radosti nepřidalo, ale textu jsem rozumněla dobře. Ta píseň byla o bolesti, kterou jí způsobila láska. Znělo to tak krásně a přitom smutně. "Ta píseň je nádherná." špitla jsem. "Zdá se mi jako bych to sama prožila." "Ano, naše písně jsou většinou plné pocitů, které lidi znají a proto je mají tak rádi, nacházejí v nich sami sebe." odpověděl Patrick.Chvíli jsem mlčela, ale dlouho mi to nevydrželo. "Jak se vlastně bude vaše nové CD jmenovat?" "To ještě nevíme. Je pár návrhů jako např. "Alive", "From their hearts" a tak." "Hm to není špatný, ale chtělo by to výraznější název." "Napadá tě něco?" "Ne, ale něco určitě vymyslím." "Dobře pak mi dej vědět." zasmál se. "Jasně!" "Kolik CD jste valstně ut vydali?" zeptala jsem se. "Jé, těch už bylo.Víš, že vlastně ani přesně nevím kolik? Ale všechny které kdy vyšli má táta v pracovně.Jestli chceš můžu ti je pak ukázat?" "Jo to by bylo fajn." Maite dozpívala a ve studiu to zase ožilo. "Bylo to dobrý, ale dal bych to ještě jednou. Nějak ti to v těch výškách ujíždělo." vytkl jí Patrick. "Ty si neodpustíš rýpnutí co?" "Já nerýpů, ale chci aby to CD bylo dokonalé." "No jasně!" odsekla. Znovu se ozvaly bubny a Maite ještě jednou zazpívala celou píseň. "No vidíš, že to jde, když se chce." zazubil se na Maite z kabiny. "Myslím, že pro dnešek by to už stačilo. A přemýšlejte o nových písních ještě potřebujeme dvě." řekl a ukázal mi na dveře které vedli do chodby, kterou jsme prvně přišli.Byla tady hrozná tma. "Hele Patricku já vůbec nic nevidím?" "Tak počkej já půjdu první." ozvalo se mi za zády. Na tento pokyn jsem se zastavila. "Au...Patricku!" vyjekla jsem poté co mi stoupl na nohu. "Jé promiň." začal se omlouvat a přitom se mě stále dotýkal. "Já ale nejsem zeď, abys mě pořád ochytával!" štěkla jsem na něj. Patrick zmlkl a ihned otevřel dveře na druhé straně chodby. "Prosím slečno, račte dále." špitl a ukázal mi do místnosti, která byla celá vybavena dřevěným starožitným nábytkem. "To je krása" zašeptala jsem a nemola se vinadívat na tu krásu. "To je tátova pracovna.Náš otec miluje dřevo a všechno z něj vyrobené." Všude na stěnách visely zarámované články o skupině.Oči mi jezdily po celé místnosti. Najednou se ozvalo bimbání. Hrozně jsem se lekla a přitom trochu nadskočila. "Copak? Princezna se nám chce změnit na Popelku?" zavtipkoval. Hodiny odbily čtyři. "To už je tolik?" "Proč? Chceš se vytratit domů?" "Ne. Já tady domov nemám." pronesla jsem se smutnýma očima. "Hmm. Je to zvláštní, ale já vlastně taky ne.! Pohlédla jsem na něj a nechápala proč mi to všechno říká. "Počkej ukážu ti ty CD." kousek poodešel a z velkého šuplíku vytáhl krabici plnou Cdček. Prohlížela jsem si je všechny a mezi tím si ještě povídala s Patrickem, který seděl naproti, ve velkém křesle, a pozoroval co dělám. "Dopadal na mě jeho pohled, byl tak intenzivní až to bylo děsivé. V duchu jsem si říkala "Vydrž to holka ...vydrž...!" On mě však nepřestával pozorovat. "Vypadám jako opice?" "Ne proč?" zeptal se nechápavě. "No že si mě tu prohlížíš, jako na výstavě primátů v Praze.....?" "Promiň, nechtěl jsem být neomalený.Ale proklínám to, že má brácha vždycky takové štěstí na holky ve svém životě." "Myslíš Kiru? U ní bych spíš řekla, že smůlu...., protože se kvůli ní hrozně trápí." "No tak já Kiru neřeším, myslel jsem tím tebe." "Mě?" Podivila jsem se. "Tak to má dvojnásobnou smůlu...mít v bytě takové ošklivé káčátko musí být děsivé...." "Tím ošklivím káčátkem myslíš Kiru?" "Nech toho....Kira je hezká ženská...já měla na mysli sebe." "Myslím, že se pleteš...mnoho německých holek bylo štástných, kdyby měly jen polovinu tvé krásy.A já......bych byl šťastný kdybych tě mohl někam pozvat." "To má být pozvání na rande?" "Kdyby jsi to neodmítla?" " No, ale co by tomu řekl Angelo?" "Na Angela se vykašli...on má svých problémů s Kirou dost." V hlavě se mi ozýval hlas, který mi říkla... " On má pravdu Angee není volný..on má přítelkyni." "Tak dobře." vypadlo ze mě. "Super.." zaradoval se Pad. "Kdy tě zítra můžu vyzvednout?" "Už zítra?" "Copak nemáš čas? Máš už nějaké plány?" "Ne ne...to je dobrý..Takže zítra v 9?" "Ano to bude skvělé...přesně v 9 jsem tam." nejednou se za dveřmi ozval rachot. "Au...dopr..., kdo tady nechal opřené ty hrábě..?" Dveře se rozletěly,z nich vypadl Angee a rozplácl se na zem. "Co to proboha děláš?" vyprskl Paddin a začal se hrozně smát. "Nějaký hňup dal do chodby to zahradní nářadí, které včera přivezli. "A..a..aha..nestalo se ti nic?" zeptala jsem se ironicky a koutky se mi cukaly. Angee ležel na zemi a nohy měl z nepochopitelných důvodů zapletené v žebříku. "Kira ti nestačí nebo co?" "Klídek bráško...ano! Hele vy dva....malou pomoc bych neodmítl." Patrickem to ani nepohlo a tak jsem se mému hostiteli vydala na pomoc já. "Děkuju, ty jsi taková moje dobrá víla co? Řekl a zase se tak krásně usmál. "No nevím...Proč jsi vlastně přišel?" "Chystám se domů, tak jsem se tě přišel zeptat jestli pojedeš se mnou?" "Ano samozřejmě..." odpověděla jsem a pomohla mu znova na nohy. "Zatím se rozluč a já tě počkám v autě. Ahoj brácho...." ještě dodal a pak už odešel. Patrick se na mě znova palčivě podíval a přistoupil blíž. "Už se asi budeme muset rozloučit co?" pronesl smutně. "Ano asi ano." popošel ještě kousek a chytil mě za ruku. Mým tělem projel stejný pocit jako včera, když se mě dotkl Angee.Jeho dotyk mi už nebyl tak nepříjemný jako předtím a dokonce se mi to i líbilo. "Zítra ráno tě vyzvednu ano?" zvedl obočí a na čele se mu objevila vráska...byla tak roztomilá a já se do něj v tu chvíli začala zamilovávat. Nechápala jsem co se to děje, ale začínalo mezi náma oběma něco krásného. "Budu se těšit." usmála jsem se a bez čekání odcházela. V tu chvíli mě Patrick znova chytil za ruku a přitáhl k sobě blíž. Byli jsme tak blízko a přitom tak daleko. Srdce se mi rozbušilo a byla jsem strašně nervózní. "Ty jsi chtěla odejít bez rozloučení?" nedokázala jsem v tu chvíli ze sebe cokoli dostat...jen jsem tam tak stála a dívala se do tváře člověku, který ve mně probudil to, co ještě nikdo jiný před ním. Patrick se znova usmál a políbil mi ruku. "Budu se taky těšit..." pronesl a dovolil mi abych odešla. Ke dveřím jsem plula jako duch. Nechápala jsem co se to stalo...vždyť mi byl tak protivný..tak proč? Když jsem usedla do auta Angee na mě poznal,že se něco stalo. "Co se děje?" zeptal se, ale bylo vidět, že asi dost dobře tuší co se začíná dít. "Nic." zalhala jsem. Celou cestu už bylo ticho...ani Angee ani já jsme nenacházeli téma k hovoru..oba jsme přemýšleli. Po příjezdu domů nás překvapilo milé zjištění..Kira nebyla doma. Malé uvolnění mi po dnešním dni poskytla sprcha.Avšak tohle uvolnění nemělo trvat dlouho. Poté co jsem přišla do kuchyně seděl tam Angee a díval se na mě divným pohledem.Pak se zvedl a přišel ke mně. Koukal se mi do oči a mě se znova rozbušilo srdce..., chytil mě za pas a přitáhl si k sobě blíž. Jeho rty se přibližovaly k těm mým.Právě když se už mále dotkly se mi v hlavě zase ozval ten hlas ….."On není volný...má přítelkyni." odtáhla jsem se a to ho zřejmě trochu naštvalo. Podíval se na mě a nechápal co se děje, ale já to věděla a moc dobře... Sklopila jsem tedy oči a odešla do svého pokoje. Angee byl vzhůru jestě dlouho, ale já se neodvážila za ním jít. Lehla jsem si tedy do postele a snažila se usnout. Nešlo to...přemýšlela jsem nad vším co se dneska stalo,ale nakonec mě spánek přece jen přemohl.

Díl 1.

24. března 2008 v 19:29 | Od Mišule |  Život je boj!
Tenhle příběh se stal asi před osmi lety mojí nejlepší kamarádce.Úspěšně absolvovala maturitu,ale
bohužel nebyla přijata na vysokou školu kam moc a moc chtěla.Jelikož uměla skvěle anglicky rozhodla se, že na léto pojede dělat aoupair do Anglie,která ji už od střední školy fascinuje.
Jelikož měla státní zkoušku z angličtiny přišly nabídky velmi rychle a bylo jich poměrně dost.
May nevěděla kterou z nabídek si má vybrat,proto je dala na hromadu a se zakrytýma očima jednu vybrala. Nebyla zrovna nadšená,protože podle nabídky měla odcestovat do Irska.May však věřila na osud a tak tuhle nabídku ihned přijala.Po týdnu příprav byla přichystaná k odjezdu do Irska,kde se měla setkat s rodinou u které bude celé léto pracovat.
Je pátek ráno a May se souká do auta i se dvěmi obřími taškami a ihned se vydává na cestu směrem k letišti.Těší se na nové lidi a hlavně na děti,které má moc ráda.
Cesta byla poměrně klidná.Asi za dvě hodiny May přiletěla na Dublinské letiště kde už na ni čekal nějaký muž,který měl cedulku s jejím jménem.Slušně ho pozdravila, představila se a ptala kdo je on.Vysoký muž v černém obleku jí pověděl,že se jmenuje Franc a je řidičem rodiny,ve které má strávit léto.A jelikož neměla dalších otázek odešli k autu.Franc ji usadil na zadním sedadle a pak naložil její tašky.
Rozjeli se k nové domovině.May jakožto veselá a ukecaná holka se celou cestu vyptávala Franca jaká je ta rodina a on ji ochotně odpovídal.Cesta ubíhala poměrně rychle a May skoro ani nepostřehla,že už přijíždí k zámku,který bude jejím dočasným bydlištěm.
Kapitola 1
May vystoupila z auta rozhlížela se po krajině kolem.Nevšimla si ani,že někdo vyšel ze dveří a šel rovnou k ní.Najednou ucítila něčí ruku na rameni a hrozně se polekala.Otočila se,a uviděla blonďatou dívku,která se na ní usmívala a představila se jako Maite.May byla v rozpacích,ale ihned jí odpověděla a srdečně se spolu přivítali.Maite jí vedla dovnitř k ostatním členům rodiny,kteří už na ni čekali. Tak tohle je John,Joe,Angí,Jimmy,Kathy,Barby a Patricie představovala ihned členy rodiny Maite.Těší mě.Řekla May a na všechny se přitom usmívala.Jsi asi utahaná viď?Zeptala se Patricie."Ano to jsem." odpověděla May.Patricie ji chytila za ruku a vlekla ji po schodek nahoru do poschodí.Když přišly do patra May zůstala stát jako opařená.Bylo tam tolik pokojů,že je ani v té rychlosti nedokázala spočítat.Tak tohle je Johnův pokoj ukázala na první pokoj z leva.Pak pokračovala podle směru hodinových ručiček a říkala komu který pokoj patří.Tenhle je Joye tam ten Angího,dále Kathyn,můj,Barbary,Jimmyho,támhle ten je Maite a tady ten bude tvůj odpověděla Patricie.Bylo to na ni docela rychle,ale i tak si stačila všimnout,že jeden pokoj nebyl jmenovám."Hele Paty čí pokoj je ten vedle mého?" zeptala se.Patricie se zatvářila smutně,ale ihned odpověděla."Ten pokoj patří mému mladšímu bratrovi,který je teď někde,ale mi nevíme kde." Sklopila oči a vedla May do jejího pokoje.Ukázala jí pokoj a koupelnu a řekla:"Teď si odpočiň a pak za námi přijď dolů,večeře bude v sedm",řekla Paty a odešla.May padla na postel celá utahaná a usnula.Vzbudila se asi za 3 hodiny,když se venku už stmívalo.Rychle se převlékla a utíkala po schodech dolů,aby nepromeškala večeři srazila se na schodech s Jimmym,který taky šel pozdě..Když vešli do jídelny většina členů rodiny již seděla u stolu jen Angí,Paty a Maite zde nabyli.Joey se na May usmál a posadil si ji na židly vedle sebe."Promiňte,že jdu pozdě,ale usnula jsem velmi tvrdě a neměla jsem přehled o čase." omlouvá se May."To nevadí Angí tady tady ještě není,je hrozně nedochvilný"odpověděl s úsměvem Joey.
"On jednou přijde pozdě i na vlastní pohřeb" konstatovala pobaveně Maite,která právě vcházela do jídelny a nesla obrovskou mísu s polévkou.Za ní přišla i Paty a nesla dva tácy plné jídla."Jo, to je celý Angí pořád má dost času,ale všude chodí poslední."
May se pousměje jako na souhlas,ale v tom už do jídelny vchází i poslední člen rodiny. "Tak kdo tě zdržel tentokrát?"zeptala se ironicky Kathy."Víš musel jsem si ještě něco zařídit" odvětil Angí s nervozitou v hlase."No tak začneme jíst ne?" pobízí všechny Maite.Všichni se dají do jídla a v jídelně se najednou rozhostí nezvyklé ticho. Ale nevydrželo dlouho. Jimmy, který si sedl naproti May byl hrozně zvědavý a tak se pořád na něco vyptával. "Hele May...máš nějaký sourozence?" to byla jeho první otázka. "Ne jsem jedináček, ale vždycky jsem si přála mít staršího bratra, bohužel se mi to nikdy nesplnilo." "Proč staršího bratra?" zeptal se nechápavě John. "No já nikdy nebyla obletovaná kluky. No a kdybych měla staršího bráchu, tak by mi možná dohodil nějakého svého kamaráda...teda aspoň si to myslím...." zasmála se. " No tím bych si nebyla tak jistá." řekla Maite, která právě dojedla polévku. "Já měla plno starších bratrů a nikdy mi nikdo nedohodil žádného kluka, vždycky to nechali na mně. Navíc to bylo ještě těžší, protože když kluci zjistili čí jsem sestra, tak mě většinou odmítali. Takže pochybuju, že by to mělo nějakou výhodu!" "Hele nevymýšlej si jo!" okřikl ji John, který se zakuckal při jejím proslovu. "Já ti například dohazoval kluky, jenže ty jsi ani jednoho z nich nechtěla.! A to byli nějací fešáci.....Franc, Luis, Alexandr, Henry....ale nebyli ti hold dost dobří co?" "No já nevím co si představuješ pod pojmem fešáci, ale May ruku na srdce, i frankenstein by proti nim, byl krasavec." "Hele vždycky, jsi říkala, že lidi nesoudíš podle vzhledu, ale podle toho, jací jsou uvitř a kluky jsi zamítla ještě dřív, než jsi je stačila poznat." "Jo to jsem sice říkala, ale potřebuju, aby se mi ten člověk aspoň trochu líbil...bez toho si vztah nedokážu představit....." "Tak už dost." okřikla je Kathy. "Pěkně se před návštěvou předvádíte. Děláte tady ze sebe pitomce a tím zesměšňujete celou rodinu. Co si o vás náš host pomyslí?" vyčítala jim. "Okdud jsi vlastně přijela. My, stejně jako ty jsme nedostali žádné informace." "No nevím, jestli vám říká něco jméno Česká republika?" "Ano tam jsme loni měla dva koncerty, je to skvostná země." řekl Jimmy. "Ano to je a jsou tam hezké holky …..." přidal se Joey. "Ano to se říká" přikývne jim May.
A rozhovor opět na nějakou dobu utichne.
Po večeři se May ptá po dětech,ale Kathy jen prohodí:"Děti už spí,dneska byl pro všechny dlouhý den"
Večer se všichni sešli v obývacím pokoji aby vyřešili plány na další dny.Čeká je velké množství koncertů, kvůli kterým musí dost cestovat,a proto navrhnou May aby kvůli pohodlí zůstala ona s dětmi doma.May souhlasí a proto se rodina rozhodne odjed už následujícího dne večer.Po téhle debatě se skoro všichni zvednou a odchází do pokojů,aby se vyspali na dlouhou cestu.Dole v obývacím pokoji zůstane jen May s Angím.Spočívají spolu v dlouhém rozhovoru. "Máš kluka ?" zeptal se bez zábran Angelo. "Ne nemám.. chodila jsem s jedním před prázdninami, ale jemu se nelíbilo, že chci jet na léto do Anglie....a tak jsme se po čtyřech měsících rozešli." "Aha, promiň.Nechtěl jsem ti připomínat věci, které bolí. Ale myslím, že kdybych byl na jeho místě taky by mi to vadilo. Jsi totiž hezká holka a kluci se o takové holky neradi dělí s jinými....." řekl a přitom sklopil oči. "Tak to jsi první kdo o mi říká, že jsem hezká." zažertovala May. "Tobě to ještě nikdy nikdo neřekl?" podivil se. "Jo máma ta táta, ale ti to spíš říkají ze slušnosti a zní to jako když si objednáváš hranolky ve stánku....,ale nikdy jsem to neslyšela od žádného kluka. Já vlastně moc kluků neměla, ale to je jedno tím tě nebudu zatěžovat." "Né jen povídej mě to zajímá. Rád se o tobě dozvím něco víc." " Víš já jsem celou dobu žila tím, že jednou půjdu na vysokou školu a bude ze mě právník, notář , nebo jestli se zaměřím na jazyky a budu překládat a tomu jsem podřídila celý svůj dosavadní život.Nebyl čas na zábavu, kluky a tak. Nevadilo mi to, milovala jsem svůj života takový jaký byl. Některé holky žily zábavou a klukama a já tím abych se toho co nejvíc naučila a byla nejlepší ve všem co dělám.Kluci byli nějak v ústraní až pak na střední škole mě postihla strašlivá zamilovanost, ale ten kluk o mě nestál. On se chtěl bavit a já vzdělávat. Tak jsem to celé nějak přešla a soustředila se jen a jen na maturitu a v posledním ročníku jsem se nějak víc sblížila se svým kamarádem.Pak přišel ten zlom. Nepřijali mě na vysokou a mě se zhroutil celý svět. Nechtěla jsem doma zůstat ani za nic a tak mi někdo poradil, abych jela dělat aoupair do zahraničí a počkala na další možnost přihlásit se na vysokou. Nejprve mi to přišlo dost divný, ale pak jsem usoudila, že to zase tak špatné nebude a zašla do té agentury, která poskytuje práci v zahraničí...dala tam svůj inzerát a pak už jen čekala kdo mi na něj odpoví.Mému příteli se to nelíbilo a tak jsme oba usoudili, že bude lepší, když se rozejdeme. Byl to můj první kluk...a tak to nebylo tak těžký se rozejít. Pak přišlo mnoho odpovědí na můj inzerát, ale osud chtěl, abych jela právě k Vám." dořekla a stichla. Dívala se do krbu a v hlavě si promítala ten osudný okamžik, kdy z hromady odpovědí vybrala právě tu jejich. A zjistila, že je vlastně ráda, že se to tak dopadlo. Po dlouhém odmlčení se však znova ozvala. "A co ty? Ty máš holku?" Angelo se začervenal a potichu začal vyprávět zase svůj příběh o vztazích. "Víš, u mě to ani moc nejde mít přítelkyni.Pořád jsme na cestách a většina holek se toho zalekne. Spát v autobuse a mýt se na veřejných WC to není pro většinu holek přijatelné. Pro mě je to normální, ale ty holky si to nedovedou představit. Moje peníze je sice přitahují, ale můj styl života už méně a proto mě zádná holka nechce na delší dobu než je jedna noc. Což není přijatelné zase pro mě. Takže zůstávám sám." zašeptal a v očích se mu objevily slzy, které se snažil zakrýt, ale May je viděla. "Neboj...tu pravou jednou určitě najdeš." zešeptala zase ona. A něžně ho pohladila po vlasech, které ve světle ohně vypadaly jako zlato. Povídali si spolu dlouho do noci a báječně si rozumněli. Když na velkých hodinách v hale odbyly čtyři hodiny přišli k názoru, že by si asi měli jít lehnout. Angí doprovodil May ke dveřím jejího pokoje,poděkoval za krásný večer a jako pravý gentleman se odebral do svého pokoje.May ještě chvíli stála na chodbě, pak vešla do svého pokoje a opět se vyčerpaně sklátila na postel. Ještě chvíli přemýšlela o rozhovoru s Angím a pak tvrdě usnula.


Johnny for Daniela

9. března 2008 v 11:42 John Kelly
Tady koláž pro Danielu,snad se bude líbit
>>> Click Celý článek <<<




Papa Cool - life

7. března 2008 v 18:58 | A.K.Angel |  Videa KF



Angelo a kruh xD

7. března 2008 v 16:37 | A.K.Angel |  Paddy 8 - 13 let


Angelo photos

7. března 2008 v 14:45 | A.K.Angel |  Angelo 13 - 16 let

Angie boxer

7. března 2008 v 14:39 | A.K.Angel |  Angelo 8 - 12 let

Very nice photos

7. března 2008 v 14:19 | A.K.Angel |  Paddy 18 - 21 let
Takový menší výběr fotek,kde to Paddymu sekne úpe maximálně xD :)
ZDROJ : na fotkách :)


Staré fotky

1. března 2008 v 16:22 | A.K.Angel |  Fotky Kelly Family
foto de thekellyfamily em 05/07/06foto de thekellyfamily em 08/07/06

Díl 2.

1. března 2008 v 16:06 | Od Mišule |  Zápisky z deníku neznáme Silvy S.
Když jsem se dnes ráno probudila,venku už bylo světlo.Z postele se mi sice nechtělo, ale nechtěla jsem vypadat jako lenoch a tak jsem šupem vylezla a ještě polorozespalá se dopravila skoro po čtyřech do předsíně, kde na zemi ležely věci, které si tady včera večer Angelo zapomněl.Ležela tady ponožka, kalhoty, košile a na klice visela kravata.V hlavě se mi začala prohánět myšlenka, jestli jim tady nezavazím, což mi po tom včerejšku přišlo dost možné. Zahnala jsem ji a odpochodovala do koupelny.Tam ze sebe udělala trochu civilizovaného člověka a vrátila se zpátky do kuchyně, kterou jsem před chvílí jen tak zamyšleně prošla.Napadlo mě: "Co takhle udělat nějakou českou snídani a trochu se při ní sblížit s obyvateli tohoto bytu?" Takhle myšlenka mi přišla jako docela dobrá a tak jsem se hned vrhla na ledničku a hledala věci na přípravu skvělé české snídaně.Bylo tady skoro všechno co by si člověk mohl přát.Pustila jsem se tedy hned do díla.Nejprve těsto na palačinky, pak ještě vajíčka na omeletu.Právě když jsem krájela zeleninu na salát připotácel se do kuchyně Angelo ve srandovních trenýrkách s medvídky a na kterých bylo napsáno "Vem si mě". To jsem si přeložila, i přes ten záchvat smíchu, který mě chytil v tom okamžiku kdy přišel. Jenom něco s úsměvem zabručel a rychle odešel do koupelny,aby se oblékl a nepohoršoval tady mládež, která byla i tak již velmi zkažená. Když se vrátil bylo už všechno ke snídani připraveno. Nechtěla jsem vyzvídat, ale zajímalo mě, kde včera večer byly. Angee jako by poznal na co právě myslím začal povídat. "Včera jsme byly na zahajování nějaké psychologické fakulty , kam Kira po prázdninách nastoupí jako studentka." řekl a mile se přitom na mě usmál. Připadala jsem si v jeho blízkosti tak dobře a přece tenle pocit nemohl trvat dlouho. Asi za dvě minuty se opět s hrozným rachotem rozletěli dveře ložnice a vyšla z nich už od rána nasupená Kira. Zamumlala si něco pro sebe což jsem si přivlastnila jako pozdrav vrhla se na ledničku.Vytáhla z ní jen minerálku a jablko. Do jabka dvakrát kousla, vypila celou vodu a odešla někam pryč. V bytě jsem tedy zase s Angelem zůstala sama,což mi po pravdě ani moc nevadilo. Během snídaně jsme si zase povídali.Já už to nevydržela a zeptala se ho proč jsem vlastně jela právě k nim, proč mi ta příšerná učitelka dala právě jeho adresu. Angee se na mě zase usmál a začal mi to vysvětlovat.... "No víš, začal svůj projev.Já mám v Čechách kamaráda a jeho mamka je ta tvoje úžasná učitelka.Marek se mě zeptal jestli bych na prázdniny nemohl u sebe ubytovat jednu velmi nadanou žačku jeho matky.Já souhlasil,protože rád poznávám nové lidi a ještě raději jim pomáhám, když jsou v nesnázích. Ale jak vidím ty jsi mou pomoc opravdu nepotřebovala, jelikož ti ta pusa jede o stošest." Zatvářila jsem se na oko naštvaně, dlouho jsem to však nevydržela a začala se smát. "Kam vlastně Kira po ránu tak rychle zmizela?" zeptala jsem se a podívala se mu zpříma do oči, on je však sklopil, ještě dvakrát si kousl do palačinky, a pak když už jsem přestala doufat v to, že mi něco řekne, se odhodlal a potichu začal mluvit. "Já vlastně ani nevím kde je, vždycky když se jí na to zeptám odpoví mi jen.To není tvoje starost,já se taky nestarám co celý den děláš,tak buď tak hodný a taky se nestarej!" Zatvářil se hrozně nešťastně, což mi rvalo srdce.Po chvíli se na mě opět mile usmál a zeptal se mě: "Co bys řekla na malý výlet po Kolíně? Řekl bych, že to tu moc neznáš a malá procházka by ti neuškodila." "Chceš mi snad říct, že jsem tlustá?" "Ne to ne, to jsi špatně pochopila, copak bych to zrovna já mohl vyčítat někomu kdo má tak krásnou postavu jako ty?" "Podívej se na mě,tu procházku bych spíš potřeboval já!" Ironicky jsem se usmála. "Tak dobře ukecal jsi mě! Přesleču se, vemu si peněženku a můžeme jít." otočila jsem se k odchodu, ale v tom na mě Angee zase promluvil: "Tak převléct se klidně jdi, ale peněženku nechej doma!" "A kam si tak asi mám dát peníze kdybych si chtěla něco koupit?" "No to všechno ti zaplatím já. Jsi můj host a nedovolím aby mě někde pomluvili, že jsi za sebe musela platit!" Na tuhle odpověd přiletěla k Angeenu malá připomínka. "Hele ty mě tu ubytováváš, živíš,za což jsem ti hrozně vděčná, ale nemůžu po tobě chtít nic víc, promiň, ale to nejde." Angelo ke mně přišel, zadíval se mi do očí a řekl: "Ale mě by potěšilo, kdybych ti mohl něco koupit a udělat ti tím radost!" Pořád se mi díval do očí a já nebyla schopná odmítnout. Chvíli jsme tam tak stáli, ale já se rychle vzpamatovala, otočila se a odešla k sobě do pokoje abych se mohla přesléct. Zkoušela jsem otevřít kufr, ale nějak se mu nechtělo. "Sakra vždyť tam dávám správný kód tak proč ty šmejde nejdeš otevřít co se děje?" Ale ani tyhle slova nedonutili kufr, aby se otevřel "055, no čísla sedí tak co se děje?" Jestě dvakrát jsem to zkusila a pak už na mě začala doléhat histerie. "Do prčic já se na to....!" "Co se děje?" zeptal se Angelo, který právě vstoupil do pokoje. "Ále ...chtěla jsem otevřít kufr, ale nechce mi to vzít ten kód." "Dovolíš, já to s kufry trochu umím." "Tak jestli to s nimi umíš aspoň trochu jako s holkama tak myslím, že ti neodolá!" a znovu jsem se ironicky usmála. "Jaký je ten kód?" zeptal se "055". Chvíli bylo ticho a pak se Angee hrozně rozesmál. "Čemu se tak směješ? Co se stalo?" "Víš co se stalo? Ten kód byl sice 055, ale ty jsi ho tam nacvakala jako 550 takže i kdyby ses stavěla na hlavu tak bys ho neotevřela." zasmál se. "Ještě, že mě máš co?" "No to ano." teď už jsme se smáli oba , ale když se chtěl Angee smíchy svalit na postel dotkli se naše ruce. Oba jsme znervóznili."Tak já počkám v obýváku aby ses mohla v klidu přesléct." Odešel a zavřel za sebou potichu dveře. Teprve teď když jsem byla v pokoji sama došlo mi, jak moc se mi Angelo líbí, jak moc si ho vážím a jak moc bych si přála, abychom se sblížili.Ale bohužel tady byla jeho přítelkyně. Nechtěla jsem aby dlouho čekal a tak jsem rychle vytáhla kraťasy a bílou košily a vrátila se za Angeem. "Už jsi? To to ale trvalo, řekl a zase se tak pěkně usmál."Vyšli jsme ven před dům a tam všude kolem bylo plno obchodů, které jsem včera při příjezdu vůbec nezaregistrovala.Oči mi jezdili po výkladních skříních obchodů, kterých zde bylo nespočetně.Oblečení,parfumerie, zlatnictví a mnoho dalších.Můj pohled se však zastavil na jedné z mnoha výloh. Nebyl to však žádný značkový obchod.Na ceduli bylo napsáno "Suvernýry" bude to znít hloupě,ale právě tady mě upoutaly trenýrky s nápisem "I miss you!"Byly modré s bílými dopisy na kterých se červenaly rudé polibky.Jen jsem se pousmála a nevěnovala tomu žádnou pozornost a šla dál.
Procházení malými ulicemi se mi opravdu líbilo. Angee koupil zmrzlinu a posadili jsme se na lavičku v městském parku, povídali si a pořád se přitom něčemu smáli... "Víš co je divný?" zeptal se mě "Ne to nevím,co by mělo být divný?" vylezlo ze mě a nechápavě se mi začala kroutit hlava. "Mám rád čokoládovou zmrzlinu a kvůli dietě tu jím jogurtovou!" "Ale proč?Já bych to na tebe neprozradila.." "Víš, já mám Kiru rád a ona si zaslouží někoho lepšího než jsem já!" "Myslím, že se podceňuješ!" "Ne to ne. My dva se k sobě moc nehodíme, každý jsme jiný, máme jiné záliby, kamarády.Jediné co nás spojuje je to, že toho máme spolu hodně prožitého.A nechci ji po tak dlouhé době opustit." Když tohle dořekl, sevřelo se mi srdce a chtělo se mi brečet,ale nešlo to. Nevím jak dlouho to trvalo, ale na nějakou dobu jsem byla úplně mimo, moje oči ani nezpozorovali jak se zmrzlina na prudkém slunci rychle rozpouští a nakonec skončila na mé košili. Najednou jsem ze zamyšlení procitla "Halo, Silvo slyšíš mě? Teče ti zmrzlina! Vnímáš co ti říkám haló!" "Jo jo promiň, nějak jsem se zamyslela." "No jo, ona se zamyslí a dělá mi tu ostudu." řekl a zasmál se. "Hele řekl bych, že ti ta procházka už stačila!" "Hm to máš asi pravdu" "Hele počkej!" "Co je?" nechápavě jsem se otočila. "Ti utřu ten flek tady." nevyčekal odpovědi, vrhl se na mě a začal mi kapesníkem čistit velkou čokoládovou skvrnu, kterou mi zmrzlina na výstřihu zanechala. "Co děláš? Nejsi nějaký drzí?" zle jsem se na něj koukla, ale ve skutečnosti mi to vůbec nevadilo. "Promiň, já se tě nechtěl nějak dotknou." "No už se stalo." vyštěkla jsem na něj, ale zamračená tvář mi dlouho nevydržela a začala jsem se hrozně smát, pak si i Angee uvědomil co řekl za blbost a na tváři se mu taky ukázal úsměv. "Nepůjdeme už? Ráda bych poznala i jiná místa než tohle." "Jo jasně, jen...někdy jindy ano. Dneska budu muset náš výlet ukončit, ale hrozně mě to mrzí.To víš práce volá." "Jo jistě, jen nevím, jestli najdu cestu zpátky? Snad mě cestou nesežere vlk." vylezlo ze mě, ale Angee tenhle vtip očividně nepochopil....jen koukl na hodinky, rozloučil se a odešel neznámo kam. Ještě asi hodinu jsem seděla na lavičce v parku pozorovala zamilované páry, slunce, a přemýšlela co vlastně Angee dělá za práci, protože o tomhle jsme nějak nemluvili...nebyl čas nebo vlastně na to ani nepřišla řeč. Poté co na kostele odbyly čtyři hodiny, zvedl se můj duch a odebral se k nevlastní domovině. Cestou se mi nějak popletli ulice a k domu jsem se dostala až kolem šesté hodiny.Když mě schody vynesly až do třetího patra, byla na mě znát už značná únava.Neměla jsem náladu něco s někým řešit ani nic podobného.Když mé smysli zjistily, že jsem v bytě úplně sama, začaly pomalu rezignovat na nějakou další komunikaci.Šla jsem k sobě do pokoje abych si vzala věci z kufru v tom se mi vrátila vzpomínka na dnešní ráno, kdy tady Angee byl se mnou a smál se tomu jak jsem spletla kód.Vzala jsem si tedy věci a odešla do koupelny, podívala se na sebe do zrcadla a uviděla ten flek....a dálší vzpomínka se mi vyplavovala na povrch.Angelo se na měznova usmíval a snažil se zbavit mě té skvrny od zmrzliny. Nechtělo se mi už na nic myslet, proto jsem odešla do pokoje abych se už dnes s nikým nemusela potkat, posadila se na postel, vytáhla z tašky tebe deníku a začala psát.Během chvíle se mi v očích objevily slzy. Ležela jsem na posteli a přehrávala znova a znova to co se dneska stalo a co jsem při tom cítila.Nevím, kdy se vrátí ostatní obyvatelé bytu, vlastně mi to je jedno, jediné na co teď myslím je spát.Teď zhasnu, zavřu oči a budu myslet na vás všechy, kteří mi tady chybíte a se kterými bych se chtěla zase vidět.
Dobrou noc..........