Díl 3.

28. března 2008 v 21:03 | Od Mišule |  Zápisky z deníku neznáme Silvy S.
Sobota 5.7. 97
Dnes ráno jsem opět vstala poměrně brzy. Ale ještě dlouho jsem ležela v posteli, nechtěla se mi potkat hned po ránu Kiru s jejím kyselým úsměvem. Mohlo být tak půl deváté, když se s rachotem jako asi vždycky rozletěly dveře ložnice a z nich vyšla Kira a hned za ní i Angee. Mluvili spolu v kuchyni, ale má znalost němčiny nebyla tak dobrá abych to přeložila přes stěnu, ale očividně se hádali.Za chvíli konečně Kira odešla a já mohla v klidu vylést a nasnídat se bez toho abych pořád čekala kdy mi v zádech přistane dýka. Sotva se mi podařilo otevřít dveře bez toho aby zavrzaly "Už jsi vzhůru ospalče? Ozvalo se. Angee stál u stolu a ukazoval mi snídani, kterou dnes vytvořil speciálně pro mě."Jo tak nějak, ale potřebovala bych pořádný kafe, abych se probrala." Všechno je nachystané jen se do toho pustit." řekl a naprázdno polkl. "Tak honem mám hlad." ještě ani nedomluvil a už seděl za stolem. "Je tady všechno co bys mohla mít ráda: vajíčka, slanina, topinky, máslo, džem a mnoho dálšího, bohužel, ale ty vaše pavučinky neumím." "Jaké pavučinky?" podivila jsem se. "No ty co jsi mi dělala včera na snídani." "Palačinky myslíš?" "Ano ty." "To nevadí, alespoň ochutnáv vaši tradiční snídani. "Ale ze všeho nejdřív bych tě poprosila o to kafe.?" "Jasně jaký piješ?" "Černý, hodně mléka a tři kostky cukru. Trochu si osladím život." "Ten život bych ti měl po včerejšku spíš osladit já....Promiň mi ten včerejšek já musel do studia a když jsem se ti večer přišel omluvit už jsi spala." "To je dobrý. Domů jsem trefila ikdyž s dvouhodinovým spožděním, ale dorazila a to je hlavní....Do jakého studia? Co vlastně děláš za práci? Nějak mi to vypadlo...." "Ne nic ti nevypadlo,prostě jen jsme o tom nemluvili. Já a moje rodina jsme dost známá pěvecká skupina. Možná jsi o nás někdy slyšela. Náš pseudonym je The Kelly Family." "Ano něco málo ano, ale nebyl čas se tím nějak podrobněji zabývat, ale moje kámošky vás poslouchají." "No a právě natáčíme nové CD a plánujeme světové turné.Jsme trochu ve skluzu a proto natáčíme kdy se dá.." "Tak to mě v životě nenapadlo, že bych se mohla někdy setkat s někým slavným a navíc bydlet u něj v bytě a vyjídat mu ledničku.Kde je to vaše studio, ve kterém natáčíte?" "Na našem zámku..." "Vy máte zámek?" "Ano, je vidět, že ty se o nás opravdu nezajímáš, protože tohle všechno naše fanynky ví....Ale je dobře, že nejsi jedna z nich...lezou mi na nervy...hlavně ty německé.Pořád chtějí podpisy, fotky a pořád nám lezou do soukromí je to strašné." "Nějak si to nedokážu představit." "Jo jde to těžko.." "Hele dneska zase pojedu na Gymnich nechtěla bys jet se mnou?" "Jestli by vám to nevadilo?" "Ne to určitě ne, mí sourozenci budou rádi.Odreagování jim určitě prospěje.." "Hele vaříte si tam?" "Jak kdy...buď si něco objednáme a nebo moje sestra něco na rychlo uvaří." "Co kdybychom jim tam přivezli něco na zub?" "Jak to myslíš?" "No,že bychom něco ukuchtili....?" "Nevím, když jsem já naposledy vařil, tak mě zapřísáhly abych to už nikdy nedělal." "Tak budu vařit já a ty mi pomůžeš co ty na to?" "Dobře" řekl a usmál se. Začaly přípravy oběda pro Kellyovic bandu. "Co to bude, až to bude? "Hm...palačinky plněné tvarohem a ovocem, ale tvaroh se mi někam stratil. Nemůžu ho nikde najít byl tady a najednou zmizel...." "No to bude asi tím, že ho držíš v ruce!" "Aha.... Vidíš skleróza postihuje i mladší ročníky.." zavtipkovala jsem, ale Angee nezůstal pozadu. "Bych neřekl skleróza spíš slepota. A já myslel, že já jsem slepej jako patrona, ale vidím, že ty jsi na tom ještě hůř. Řekl ironicky a zakřenil se při tom. "No jo no...tak jsem si ho nevšimla no. Podej mi mléko a nakrájej ovoce na malé kousky, ale dávej pozor na jahody, kloužou." chvíli bylo ticho. "Au svině jedny klouzaví." ozvalo se mi za zády. "Co proboha děláš?" "Já? Nic. Ale ty jahody se mě snaží zabít." "Prosim tě dej mi to..." rychle jsem to dokrájela smíchala s tvarohem a pak čekala až budou palačinky hotové. Asi za hodinku bylo všechno hotové. "Tak můžeme vyrazit." konstatovala jsem. Angee naložil palačinky do auta a vydali jsme se směrem k jeho rodině. Cesta ubíhala rychle ani nevím jak dlouho nám to trvalo než jsme se dostali k jejich zámku.Angee mi pořád něco povídal a já se skvěle bavila. "Pozor!" zakřičel. Lekla jsem se trhla sebou. "Co se děje?" "Nic, já jen, že už jsme tady.Tak aby si se stihla připravit na nejhorší." "Nech toho." "Jo dobře, ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval...." "Nekecej a jeď ať nevychladnou palačinky!" auto se tedy znovu rozjelo. Vjeli jsme bránou dovnitř a pokračovali stromovou alejí. Po chvíli auto zastavilo. "Tak tady to je." řekl. Vytáhl palačinky z auta a pak už jsme vešli do zámku. Ve velkém sále nikdo nebyl, což Angeeho zjevně nezaskočilo. "Určitě budou ve studiu!" prohodil a táhl mě po schodech někam dolů. "Kam to jdeme a co tam budume dělat?" zeptala jsem se. "No jdeme do sklepa, chci tě totiž znásilnit a vybral jsem si na to skvělý místo naše studio." zasmál se a zastavil u velkých dveří které dělily chodbu od velké místnosti, které říkali studio.Angee dveře rychle otevřel "Co tady děláte?" "Fuj si nás ale vylekal!" ozvalo se. "Jak to, že jsi přišel tak pozdě?" káral ho nějaký klučičí hlas. Stála jsem u pootevřených dveří, takže jsem nikoho neviděla a nikdo neviděl mě. "Oběd" odvětil Angee. "Ale nevařil jsi ho ty že ne?" "No částečně!" "Jak částečně?" diskutoval ten hlas s Angelem. "Počkejte někoho vám chci představit." Přišel ke mně chytil mou ruku. "Tak pojď chtěl bych tě představit mé rodině." řekl a vedl mě do studia, kde sedělo osm dospělých postav a vzadu si hrál malý chlapec. "To je Silva." představil mě a usmál se.V tom okamžiku se kolem mě utvořil dav lidí a jeden po druhém se mi začali představovat. "Já jsem Joey, Jimmy,...Patricie,...Maite,....Kathy,...Barby,....John,...."jako poslední ke mně přistoupil majitel toho hlasu,který mluvil prvně s Angelem. "Já jsem Patrick." řekl s úsměvem ten kluk. Ty hezký úsměvy mají asi v rodině pomyslela jsem si, ale hned mě tyhle myšlenky přešly. "Těší mě." to bylo to jediné co ze mě vylezlo. Chvíli jsme tam jen tak stály, ale já si najednou vzpomněla. "Angelo palačinky!" zakřičela jsem a všichni se na mě nechápavě podívali. "Jo,jo už to nesu!" najednou se před Kellyovic bandou objevil velký tác plný palačinek. Chvíli se na to nechápavě dívali, ale jako první se až po chvíli odvážila Maite. "Já si vezmu jo?" "Jasně to všechno je jen pro vás." Poté si dodali odvahy i ostatní členové rodiny. "Co to jo?" zeptala se Maite..." Palačinky." "Aha je to moc dobré." řekla a pustila se do další palačinky. Další půl hodinu bylo ve studiu ticho jako na hřbitově. Všichni se cpali palačinkami a mlčeli. Když byl tác prázdný Kellyovic banda si polehala a posedala kam se dalo a Joey jen zamumlal. "Holka znehybnila jsi nás! Kdo teď bude nahrávat?" "Na mě se nedívejte.Vařit umím, ale zpívat ne." V půl třetí se všichni konečně zvedli a začali zase nahrávat.Mě posadili do místnosti plné nějakých knoflíků,kontrolek a kabelů. "Odtud se to všechno řídí." vysvětloval mi Patrick,který seděl vedle mě. "One, two, three" ozvalo se a Angee začal bubunovat. Maite si odpočítávala takty aby trefila nástup a pak už se ozval její krásný hlas. Zpívala anglicky, což mi zrovna na radosti nepřidalo, ale textu jsem rozumněla dobře. Ta píseň byla o bolesti, kterou jí způsobila láska. Znělo to tak krásně a přitom smutně. "Ta píseň je nádherná." špitla jsem. "Zdá se mi jako bych to sama prožila." "Ano, naše písně jsou většinou plné pocitů, které lidi znají a proto je mají tak rádi, nacházejí v nich sami sebe." odpověděl Patrick.Chvíli jsem mlčela, ale dlouho mi to nevydrželo. "Jak se vlastně bude vaše nové CD jmenovat?" "To ještě nevíme. Je pár návrhů jako např. "Alive", "From their hearts" a tak." "Hm to není špatný, ale chtělo by to výraznější název." "Napadá tě něco?" "Ne, ale něco určitě vymyslím." "Dobře pak mi dej vědět." zasmál se. "Jasně!" "Kolik CD jste valstně ut vydali?" zeptala jsem se. "Jé, těch už bylo.Víš, že vlastně ani přesně nevím kolik? Ale všechny které kdy vyšli má táta v pracovně.Jestli chceš můžu ti je pak ukázat?" "Jo to by bylo fajn." Maite dozpívala a ve studiu to zase ožilo. "Bylo to dobrý, ale dal bych to ještě jednou. Nějak ti to v těch výškách ujíždělo." vytkl jí Patrick. "Ty si neodpustíš rýpnutí co?" "Já nerýpů, ale chci aby to CD bylo dokonalé." "No jasně!" odsekla. Znovu se ozvaly bubny a Maite ještě jednou zazpívala celou píseň. "No vidíš, že to jde, když se chce." zazubil se na Maite z kabiny. "Myslím, že pro dnešek by to už stačilo. A přemýšlejte o nových písních ještě potřebujeme dvě." řekl a ukázal mi na dveře které vedli do chodby, kterou jsme prvně přišli.Byla tady hrozná tma. "Hele Patricku já vůbec nic nevidím?" "Tak počkej já půjdu první." ozvalo se mi za zády. Na tento pokyn jsem se zastavila. "Au...Patricku!" vyjekla jsem poté co mi stoupl na nohu. "Jé promiň." začal se omlouvat a přitom se mě stále dotýkal. "Já ale nejsem zeď, abys mě pořád ochytával!" štěkla jsem na něj. Patrick zmlkl a ihned otevřel dveře na druhé straně chodby. "Prosím slečno, račte dále." špitl a ukázal mi do místnosti, která byla celá vybavena dřevěným starožitným nábytkem. "To je krása" zašeptala jsem a nemola se vinadívat na tu krásu. "To je tátova pracovna.Náš otec miluje dřevo a všechno z něj vyrobené." Všude na stěnách visely zarámované články o skupině.Oči mi jezdily po celé místnosti. Najednou se ozvalo bimbání. Hrozně jsem se lekla a přitom trochu nadskočila. "Copak? Princezna se nám chce změnit na Popelku?" zavtipkoval. Hodiny odbily čtyři. "To už je tolik?" "Proč? Chceš se vytratit domů?" "Ne. Já tady domov nemám." pronesla jsem se smutnýma očima. "Hmm. Je to zvláštní, ale já vlastně taky ne.! Pohlédla jsem na něj a nechápala proč mi to všechno říká. "Počkej ukážu ti ty CD." kousek poodešel a z velkého šuplíku vytáhl krabici plnou Cdček. Prohlížela jsem si je všechny a mezi tím si ještě povídala s Patrickem, který seděl naproti, ve velkém křesle, a pozoroval co dělám. "Dopadal na mě jeho pohled, byl tak intenzivní až to bylo děsivé. V duchu jsem si říkala "Vydrž to holka ...vydrž...!" On mě však nepřestával pozorovat. "Vypadám jako opice?" "Ne proč?" zeptal se nechápavě. "No že si mě tu prohlížíš, jako na výstavě primátů v Praze.....?" "Promiň, nechtěl jsem být neomalený.Ale proklínám to, že má brácha vždycky takové štěstí na holky ve svém životě." "Myslíš Kiru? U ní bych spíš řekla, že smůlu...., protože se kvůli ní hrozně trápí." "No tak já Kiru neřeším, myslel jsem tím tebe." "Mě?" Podivila jsem se. "Tak to má dvojnásobnou smůlu...mít v bytě takové ošklivé káčátko musí být děsivé...." "Tím ošklivím káčátkem myslíš Kiru?" "Nech toho....Kira je hezká ženská...já měla na mysli sebe." "Myslím, že se pleteš...mnoho německých holek bylo štástných, kdyby měly jen polovinu tvé krásy.A já......bych byl šťastný kdybych tě mohl někam pozvat." "To má být pozvání na rande?" "Kdyby jsi to neodmítla?" " No, ale co by tomu řekl Angelo?" "Na Angela se vykašli...on má svých problémů s Kirou dost." V hlavě se mi ozýval hlas, který mi říkla... " On má pravdu Angee není volný..on má přítelkyni." "Tak dobře." vypadlo ze mě. "Super.." zaradoval se Pad. "Kdy tě zítra můžu vyzvednout?" "Už zítra?" "Copak nemáš čas? Máš už nějaké plány?" "Ne ne...to je dobrý..Takže zítra v 9?" "Ano to bude skvělé...přesně v 9 jsem tam." nejednou se za dveřmi ozval rachot. "Au...dopr..., kdo tady nechal opřené ty hrábě..?" Dveře se rozletěly,z nich vypadl Angee a rozplácl se na zem. "Co to proboha děláš?" vyprskl Paddin a začal se hrozně smát. "Nějaký hňup dal do chodby to zahradní nářadí, které včera přivezli. "A..a..aha..nestalo se ti nic?" zeptala jsem se ironicky a koutky se mi cukaly. Angee ležel na zemi a nohy měl z nepochopitelných důvodů zapletené v žebříku. "Kira ti nestačí nebo co?" "Klídek bráško...ano! Hele vy dva....malou pomoc bych neodmítl." Patrickem to ani nepohlo a tak jsem se mému hostiteli vydala na pomoc já. "Děkuju, ty jsi taková moje dobrá víla co? Řekl a zase se tak krásně usmál. "No nevím...Proč jsi vlastně přišel?" "Chystám se domů, tak jsem se tě přišel zeptat jestli pojedeš se mnou?" "Ano samozřejmě..." odpověděla jsem a pomohla mu znova na nohy. "Zatím se rozluč a já tě počkám v autě. Ahoj brácho...." ještě dodal a pak už odešel. Patrick se na mě znova palčivě podíval a přistoupil blíž. "Už se asi budeme muset rozloučit co?" pronesl smutně. "Ano asi ano." popošel ještě kousek a chytil mě za ruku. Mým tělem projel stejný pocit jako včera, když se mě dotkl Angee.Jeho dotyk mi už nebyl tak nepříjemný jako předtím a dokonce se mi to i líbilo. "Zítra ráno tě vyzvednu ano?" zvedl obočí a na čele se mu objevila vráska...byla tak roztomilá a já se do něj v tu chvíli začala zamilovávat. Nechápala jsem co se to děje, ale začínalo mezi náma oběma něco krásného. "Budu se těšit." usmála jsem se a bez čekání odcházela. V tu chvíli mě Patrick znova chytil za ruku a přitáhl k sobě blíž. Byli jsme tak blízko a přitom tak daleko. Srdce se mi rozbušilo a byla jsem strašně nervózní. "Ty jsi chtěla odejít bez rozloučení?" nedokázala jsem v tu chvíli ze sebe cokoli dostat...jen jsem tam tak stála a dívala se do tváře člověku, který ve mně probudil to, co ještě nikdo jiný před ním. Patrick se znova usmál a políbil mi ruku. "Budu se taky těšit..." pronesl a dovolil mi abych odešla. Ke dveřím jsem plula jako duch. Nechápala jsem co se to stalo...vždyť mi byl tak protivný..tak proč? Když jsem usedla do auta Angee na mě poznal,že se něco stalo. "Co se děje?" zeptal se, ale bylo vidět, že asi dost dobře tuší co se začíná dít. "Nic." zalhala jsem. Celou cestu už bylo ticho...ani Angee ani já jsme nenacházeli téma k hovoru..oba jsme přemýšleli. Po příjezdu domů nás překvapilo milé zjištění..Kira nebyla doma. Malé uvolnění mi po dnešním dni poskytla sprcha.Avšak tohle uvolnění nemělo trvat dlouho. Poté co jsem přišla do kuchyně seděl tam Angee a díval se na mě divným pohledem.Pak se zvedl a přišel ke mně. Koukal se mi do oči a mě se znova rozbušilo srdce..., chytil mě za pas a přitáhl si k sobě blíž. Jeho rty se přibližovaly k těm mým.Právě když se už mále dotkly se mi v hlavě zase ozval ten hlas ….."On není volný...má přítelkyni." odtáhla jsem se a to ho zřejmě trochu naštvalo. Podíval se na mě a nechápal co se děje, ale já to věděla a moc dobře... Sklopila jsem tedy oči a odešla do svého pokoje. Angee byl vzhůru jestě dlouho, ale já se neodvážila za ním jít. Lehla jsem si tedy do postele a snažila se usnout. Nešlo to...přemýšlela jsem nad vším co se dneska stalo,ale nakonec mě spánek přece jen přemohl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 30. března 2008 v 21:28 | Reagovat

je to skvělý.........hrozně se mi to líbí a sem moc zvědavá, jak to bude dál....

2 zuzik zuzik | Web | 1. dubna 2008 v 18:44 | Reagovat

wow, už aby byl další díl, fakt je to zajímavý!

3 zuzik zuzik | Web | 1. dubna 2008 v 18:44 | Reagovat

wow, už aby byl další díl, fakt je to zajímavý!

4 erolka18 erolka18 | 1. dubna 2008 v 22:36 | Reagovat

Rychle dalsi dil nebo se z toho cekani zblaznim.

5 PaddynQa a AngelinQa PaddynQa a AngelinQa | Web | 17. dubna 2008 v 7:27 | Reagovat

Spřátelíme?

6 kaja kaja | 18. dubna 2008 v 20:37 | Reagovat

jo jnebylo to špatný jeno¨m kdyby to bylo pravdivííí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 Anelys Anelys | Web | 11. května 2008 v 9:41 | Reagovat

Ty jo dobrý..jsem napnutá jako kšandy jak to dopadne...-))

8 Quasha Quasha | Web | 9. června 2008 v 15:28 | Reagovat

jakože třeba dál ???:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama